První generace útoků byly počítačové viry – škodlivé programy, které se replikují na každém infikovaném počítači. Přestože sítě byly stále ještě v plenkách a viry se mohly přenášet pouze z počítače na počítač pomocí disket, napadení virem bylo natolik rušivé, že vedlo k rozvoji první generace kyberzabezpečení: Komerčních antivirových softwarových produktů.

Druhá generace útoků se objevila v 90. letech s příchodem sítí a internetu. Rozmach konektivity byl i počátkem kyberzločinu, jak ho známe dnes. Ukázkovým příkladem je krádež z roku 1994, kdy kyberútočníci ukradli přes 10 milionů dolarů ze Citibank.

Nová generace kyberbezpečnosti se objevila na počátku roku 2000, když se útočníci naučili využívat zranitelností ve všech částech IT infrastruktury, napříč operačními systémy, hardwarem i aplikacemi. Příkladem je červ SQLSlammer, který útočil na zranitelná místa v Microsoft SQL Server a MSDE a stal se nejrychleji šířeným červem všech dob. Útočníci byli organizovanější a sofistikovanější a zaměřovali se na získání financí nelegálními prostředky. Popularita e-mailů dala kyberzločincům do rukou nové možnosti sociálního inženýrství, jak šířit útoky napříč organizacemi i zeměmi.

Tato éra také znamenala explozi technologií a služeb, což vedlo k nárůstu počtu bezpečnostních dodavatelů a produktů. Každý nový bezpečnostní produkt měl ale vlastní uživatelské rozhraní a konzoli pro správu, což přidělávalo bezpečnostním a IT týmům práci, zvyšovala se složitost bezpečnostních systémů a rostla neefektivnost. A co je nejdůležitější, bezpečnostní infrastruktury v organizacích začaly zaostávat za rychlostí, s jakou se vyvíjela sofistikovanost a rafinovanost útoků.

Rok 2010 znamenal začátek další etapy kyberútoků, protože se objevily skutečně organizované a profesionální skupiny. Útoky plnily stránky novin, měly dopad na veřejnost, organizace i vlády. Příkladem je masivní narušení bezpečnosti u amerického prodejce Target, kdy unikly informace o 40 milionech kreditních kartách a soukromé informace o 110 milionech lidí.

Kyberútoky se maskovaly a pro zaměstnance byly obtížně identifikovatelné. Malware se skrýval ve všem, od falešných obchodních dokumentů až po obrázky. Jediné, co musel uživatel udělat, bylo neúmyslně otevřít e-mailovou přílohu, stáhnout soubor z internetu nebo připojit USB do svého notebooku a útok byl nepozorovaně spuštěn.

Současná pátá generace útoků se objevila velmi nekompromisně na začátku roku 2017. Dostupnost sofistikovaných pokročilých hackovacích nástrojů vedla k masivním multivektorovým kyberkampaním, které zločincům generovaly příjmy a způsobily obrovské finanční škody a poškození pověsti. Dnešní neustále se měnící malware se může infiltrovat a rozšířit napříč prakticky jakoukoli částí IT infrastruktury, včetně on-premise sítí, cloudových prostředí, vzdálených kanceláří, mobilních zařízení atd. Příkladem jsou útoky WannaCry, který postihl 300 000 počítačů ve 150 zemích, a NotPetya, který způsobil škody ve výši 300 milionů dolarů.

Vývoj kybernetických útoků i kyberbezpečnosti za posledních 25 let byl rychlý a stále se zrychluje. V počátku se nedalo předvídat, jak moc bude současný svět propojen a jaké kyberhrozby nás budou ohrožovat. Rozvíjení nových způsobů ochrany před těmito hrozbami je neustálou výzvou. Nicméně jedna věc je jistá: Další generace útoků bude ještě sofistikovanější, a proto musíme zajistit, aby příští generace obranných prostředků byla ještě chytřejší a budoucnost byla bezpečná.

 

Zdroj: https://www.itsec-nn.com/kyberneticke-utoky-v-cr-v-poslednim-ctvrtleti-2018/